Hornické Krušné hory v UNESCO, Ostrava přešlapuje
Jáchymov. Město s pohnutou historií a stále stojící těžní věží, dnes UNESCO.
„Hornický region Erzgebirge/Krušné hory se stal památkou UNESCO. Hurá!“ Tak 6. července po téměř týdenním jednání Výboru světového dědictví jásají na své facebookové stránce zástupci kandidátského projektu. A pak roztahují českou vlajku a spolu s krojovanými horníky začínají dlouhé oslavy. Není také divu. Vždyť čeští i němečtí zástupci hornického regionu dosáhli společného úspěchu po mnohaletém úsilí, kdy jednou dokonce kandidaturu stáhli, aby projekt ještě lépe dopracovali. A nutno dodat, že si region toto ocenění, ale zároveň závazek, zaslouží.
Stačí se zachovalou hornickou krajinou Krušných hor projet a hned člověk uvidí, co je v tamním regionu jinak oproti Ostravě. Lidé vzali svou hornickou minulost za svou a nebojí se jí dokonce chlubit. Na každém kroku potkáváte hornické symboly, lidé si je spontánně nalepují na auta a vyvěšují na zahrady. V posledních letech bylo s pomocí evropských peněz zpřístupněno několik historických dolů, sítě turistických stezek spojují zbytky šachet, atraktivní propady i staré vodní náhony. Byť se jedná o drobné památky, všechna místa jsou v terénu označena, informace o nich najdete v mapách a vlastně je na nich do určité míry postaven celý turistický ruch oblasti.
Podle dolu se jmenují třeba i kavárny (café Mauritius v Abertamech). Jedním z lákadel jsou třeba Vlčí jámy u Horní Blatné, což jsou z povrchu vydobyté žíly cínových rud, které dnes tvoří mimořádně atraktivní skalnatou proláklinu s unikátním mikroklimatem. Jsou dokonce chráněny jako přírodní památka. Kromě starých dolů a Vlčích jam ale do UNESCO kandidovaly i sejpy (rýžovací kopečky) u Božího Daru, pásmo hald u Jáchymova, vodní příkop u Horní Blatné, obří povrchová dobývka na Komáří hůrce, ale také stará hornická stezka, vápenka, královská mincovna, hrad a památkové zóny Krupky, Horní Blatné a Jáchymova. Haldy a povrchové dobývky v UNESCO? Ano, zkrátka krušnohorci pochopili, že montánní krajina je komplexní a jako takovou se ji rozhodli chránit.
Rote Grube. Tahle skalnatá jáma po těžbě teď bude v Krušných horách chráněna UNESCO.
A jak si v ochraně montánních památek v kontrastu s Krušnými horami stojí Ostrava? V roce 2007 vydává NPÚ v Ostravě publikaci s názvem Industriální soubory v Ostravě vybrané k nominaci na zápis do seznamu světového dědictví UNESCO (autoři Věra Kučová, Miloš Matěj). Již dříve v roce 2001 ministerstvo kultury zapsalo do tzv. indikativního seznamu UNESCO, tedy vlastně na jakýsi čekací list, který si každý členský stát Úmluvy o ochraně světového dědictví vytváří sám, doly Anselm, Vrbice, Hlubina a Michal a také vítkovické železárny (DOV). Další plány na skutečný zápis památek však selhaly.
V roce 2014 uvedla pro idnes.cz mluvčí Vítkovic Eva Kijonková: „Zápis do UNESCO není nanečisto. Je pro ukotvené lokality a napořád. Když se to nepovede zapsat, opravný termín není. Tlak na to, abychom hned jásali, že bychom v seznamu mohli být, je nepříjemný“ (ZDROJ). A majitel zdejší nejcennější industriální památky Jan Světlík dodává, že je pro jeho památku lepší být na seznamu Evropského dědictví, neboť se „více zaměřuje na okolnosti a osobnosti spjaté s historickými místy, na vize a genius loci.“ Dolní oblast už ale dnes v seznamu Evropského dědictví nefiguruje (ZDROJ). Vítkovice do něj musely kvůli změně pravidel znovu kandidovat a jak uvádí Zpráva Panelu evropského dědictví z prosince roku 2014 (PDF), kandidátský projekt je vágní a nesplňuje kvalifikační kritéria. Ztráta prestižní známky se na rozdíl od zápisu v roce 2008 obešla bez mediálního zájmu.
Monumentální rudný důl Johannes v Krušných horách je dnes zpřístupněn pro veřejnost.
Z nejrůznějších důvodů se ale Ostrava zbavuje postupně celých sérií industriálních památek. Jen v současné době probíhá bourání celostátně cenného komína (ZDROJ), likvidace krajinářsky potenciálně cenného odvalu Heřmanice (ZDROJ), ohroženy jsou hornické kolonie (ZDROJ) a ročně zanikají desítky drobných industriálních nebo hornických památek dílem záměrně, dílem z neznalosti. Jen v posledních letech bylo ze seznamu nemovitých kulturních památek vyňato několik zachovalých důlních areálů či budov. Však likvidace historické vrstvy má v Ostravě hlubokou tradici. A tak místo využití ještě stále unikátní hornické a industriální krajiny ve smyslu jinakosti nám v Ostravě zůstane jen šeď a nezajímavá stejnost sídlišť. Cesta do UNESCO, zdá se, není v Ostravě na pořadu dne. Koneckonců, tato mezinárodní konvence zažívá v posledních letech také kritiku a některé země dokonce z úmluvy letos vystoupily (ZDROJ). Příklad Krušných hor ale Ostravě ukazuje zejména rámec uvažování o své historii a současnosti a nastavuje jí zrcadlo, ve kterém odrazy současného města nevypadají zrovna zářně.
text a foto: Jan Lenart